Zařízení pro předúpravu

Někdy je před tiskem důležitá úprava potiskovaného materiálu. Může jít o zcela prosté temperování materiálu přenesením materiálu do tiskárny s dostatečným předstihem, aby se teplota a případně vlhkost přizpůsobily klimatickým podmínkám v tiskárně. Někdy volíme před tiskem průchod materiálu sušicím tunelem. Někdy je třeba materiál před tiskem očistit – k tomu můžeme zvolit pouhé otření hadrem, nebo provedeme důkladnější čištění isoproylalkoholem. Toto vše jsou úpravy, které nevyžadují žádné sofistikované vybavení. Existují však případy, kdy je nutné změnit povrchové napětí materiálu před tiskem, eliminovat statické náboje, nebo provést kontinuální čištění před tiskem v lince. Tyto případy vyžadují použití speciálních zařízení.

JAKÝ DRUH ZAŘÍZENÍ?

Potíže s přídržností neboli adhezí barev na plastových materiálech jsou všeobecně známé většině tiskařů. Jde totiž o to, aby barva povrch materiálu smáčela a zakotvila na něm i po zaschnutí nebo vytvrzení. Podstatou tohoto problému je povrchové napětí látek, vytvářené jejich molekulární a krystalickou strukturou povrchu a jehož hodnotou je fyzikálně dáno, která látka kterou smáčí. Jde o fyzikální obor fázových rozhraní, což je složitá nauka. Nám postačí vědět, že např. olej se nemísí s vodou a voda nesmáčí mastné povrchy, tuk nesmáčí teflonovou pánev atd. Naopak přísady smáčedel, např. detergentů a tenzidů do vody způsobí, že voda smáčí i povrchy mastné.
 

Potiskované materiály můžeme rozdělit na dva typy

• Materiály, které tištěná barva v žádném případě nenaruší působením ředidel nebo monomerů a kdy musí barvová vrstva držet pouze prostou adhezí.

• Materiály, které tištěná barva částečně napadá svými rozpustidly, sama tím povrchové napětí sníží a tak se s povrchem podkladového materálu spojí.

Mezi první skupinu materiálů patří především polyolefiny (polyetylen, polypropylen a kopolymery), minerální sklo, některé polyestery atd. Pro druhou skupinu je typickým materiálem PVC (polyvinylchlorid), polystyren, polymetylmetakrylát ("plexisklo") atd.

Potiskovat nebo polepovat materily z první skupiny (polyolefíny) není možné bez předchozí dostačující úpravy povrchu, kterou se docílí smáčitelnost, resp. určitá hodnota povrchového napětí. Nepředupravené PE a PP mají povrchové napětí přibližně 30 mN/m. Dobře předupravené PE a PP by pro potisk měly mít povrchové napětí 38 - 40 mN/m. Materiály s povrchovým napětím nižším než 37 mN/m způsobují problémy s přídržností. Úpravu je možno provést prudkým a krátkým ožehem, plasmou, koronovým výbojem iontů anebo chemicky. Způsob je třeba volit podle typu materiálu a jeho hmotnosti (jinak u folie, jinak např. u výlisků atd.) Problém upravených povrchů je v tom, že plastické hmoty mají obecně tendenci k návratu do původního stavu a to nejenom tvarového, ale také v oblasti hodnoty povrchového napětí. Jednoduše řečeno, povrchové napětí se po úpravě pomalu vrací ke své původní hodnotě.